Deník plavby

8. března (marína Sancti Pietri, asi 20 km jižně od španělského Cádizu)
Vítr stále běsní, předpovědi počasí, pro které chodíme každé 2 hodiny na kapitanát hlásí na oceánu 8-9 B, což je dost silné i na bytelnou loď. Odpoledne přesto spouštíme SECTORa na vodu a přivazujeme u mola. Další zprávy o počasí říkají, že je stejně ne-li hůře. Nevyplouvají už ani trajekty z Evropy do Afriky. Nálada všech je po těch několika dnech čekání nevalná. Máme fantastické kamarády, kteří s námi a SECTORem přečkali rozložení, přepravu 3500 km i pečlivou stavbu katamaránu, ale dny čekání jsou něco jiného. Večer uspořádáváme improvizovanou oslavu přímo na palubě SECTORu a na přilehlém molu. Čtyři kamarádi - Honza, Fedor, Luboš a Renata + David a já. Mohutně naléváme Fernet Neptunovi do moře a přemlouváme ho, aby nám dal zelenou k odplutí. Na molo k nám přišli i kluci španělský z maríny a "že prý levante (ten silný vítr) potrvá ještě minimálně dva dny, ... a ať raději zajedeme do Cádizu na karneval".

9. března
Dnešní noc byla první, kterou jsme spali s Davidem na SECTORu. Také Fedor měl tu čest strávit noc na palubě. Ráno se však probudil a z hrůzou zjistil, že mu noční vichřice odnesla nejen polštář, ale taky karimatku, na které ležel. My jsme tím pádem chudší o "postel", ale hlavně, že on zůstal celý! Navíc kluci z Gumotexu se nám pokusí náhradní matračku poslat na Kanáry, takže není co řešit. Po snídani jsme se seznámili s aktuální předpovědí a s hrůzou zjistili, že vítr stále neslábne, že vlny v Gibraltaru dosahují 6 metrů a trajekty z Evropy do Afriky stále nevyplouvají. A tak nám nezbývá než čekat. Rozhodli jsme se, že nebudeme déle zdržovat náš doprovodný tým, a vše již zvládneme sami nebo s pomocí místních obyvatel. Ještě pořizujeme poslední společné snímky a po rozloučení naši přátelé odjíždějí domů s krátkou zastávkou na Gibraltaru. Po telefonu nám pak přišla zpráva, že našeho slovenského přítele Fedorka nepustili bez víza na britské území v Gibu. Asi pak proklínal cikány, zatímco ostatní slézali známou Gibraltarskou skálu.
Vítr na moři má stále sílu kolem 9. Beuforta, což je celkem silná vichřice. Přerovnali jsme znovu všechny věci na lodi včetně jídla a zjistili, že například těstovinových doplňků nám přišlo méně, než jsme měli na seznamu. Na Kanárech bude třeba ještě něco dokoupit.
V podvečer jsem si všiml, že se v zadní části levého plováku objevují miniaturní bublinky. V lepeném švu nám nepatrně uchází vzduch! Snad se to nerozšíří. Už se nám nechce vytahovat SECTORa z vody.
Nevíme jestli se nám to zdá, ale vítr na pobřeží trochu slábne. Snad uz zítra vyplujeme. David měřil teplotu vody a má celých 16 st. C. To nás docela mile překvapilo. Není to sice na koupání, ale na druhou stranu, nějaký čas by se v té vodé dalo vydržet.
Večer máme relaci s Petrem Ondráčkem, který nám pomáhá s předpovědí počasí. Možná by se dalo vyplout zítra (v pátek) odpoledne. Uvidíme! Už bychom opravdu rádi pluli a přesvědčili se, co dokáže SECTOR na oceánu.

10.března
Od rána fouká stále stejně a ani zprávy z kapitanátu v St.Pietri neříkají nic o zlepšení! Telefonujeme ještě na meteorologickou centrálu do Tarify. Tam nám sice potvrdili, že "levante" ještě tak den dva nepoleví, ale že už večer pravděpodobně zruší "varování před bouří". Je rozhodnuto! S Davidem jsme se shodli, že už prostě déle čekat nebudeme a vyrazíme odpoledne. Vždyť nás na Kanárech budou čekat naše přítelkyně a další známí.
Ovšem zaskočil nás klasický španělský problém. Španělé, jejich sliby a věčné "maňana" nás přišli na 3 litry Fernetu určeného k oslavě příjezdu na Kanáry. Jak se to stalo?
Jelikož SECTOR nemá motor a vyplutí ze St. Pietri je mezi samými mělčinami dohodli jsme se s potápěčem Juanem, že nás, až budeme chtít, na moře vytáhne! Dali jsme mu za to 3 litry drahoceného alkoholu, ovšem bohužel dopředu. Ještě 10.3. ráno nám Juan slíbil, že tedy v 16 hodin odpoledne vyplujeme, ale už jsme se ho nedočkali. Prý problémy, ..., rodina a byznys, ... bla, bla, bla! Naštěstí v přístavu právě kotvila loď pobřežní policie a ty nás ochotně vytáhli na oceán a ještě chvilku s námi pluli jako garde.
Je 17:15 a my s díky vracíme tažné lano. Teď už poplujeme sami!
Je to dost zvláštní pocit! Vyplout sami na lodi, která je o hodně lehčí, než každá větší vlnka. Sami na lodi, kterou nikdo ještě pořádně neozkoušel a ještě k tomu na noc bez svitu měsíce a směrem k Gibraltaru, kde hlásí 5 metrové vlny a bouřlivý vítr.
Začátek plavby byl klidný! Pobřeží na dohled, ještě světlo a my jsme zatím suchý. Postupně všechno začínalo přidávat na obrátkách! Vítr sílil ze 4 na 5, 6 až 7 Beauforta (změřeno "větrometrem"), vlny se zvětšovaly, oblékaly bílé čepice a padla tma. SECTOR se držel statečně a přestože místy doslova skákal z vrcholku vln do údolí, nic nepovolilo. Rychlost plavby rostla až přes 8 uzlů. To už refujeme tak, že nám zůstal na kosatce cípeček plachty s jediným písmenem S! Přesto letíme 7 uzlů. Každá větší vlna jde i přes nás, protože sedíme samozřejmě na návětrné straně katamaránu. Během chvilky jsme mokří až na slipy. Máme sice všechno spodní oblečení z MOIRY, ale přesto to není nic milého. Většinu noci jsme na palubě oba s Davidem a bojíme se společně. Největší šok jsem přesto zažil sám. To když jsem na chvilku zalezl do stanu si krátce odpočinout. Klimbám a najednou jsem si připadal jak v rychlovýtahu, nebo spíš na horské dráze. Celý SECTOR se naklonil tak na 40 stupňů a padal dolů, kde prudce narazil. Nechybělo mnoho a asi jsme se převrátili. David je naštěstí zkušený závodník a včas vysekl otěže, takže jsme si "jen zasurfovali na vlně". Během těch prvních 5 hodin jsme upluli nějakých 36 mil.

11. března
Je ráno, jsme totálně promočení, stojíme na místě a kolem nás "mlha, že by se snad dala krájet" (jen Brčálník a Rákosníček chybí). A takhle stojíme za bezvětří anebo se točíme s vánkem prakticky celý den. SECTOR není jako většina katamaránů žádný přeborník ve stoupání proti větru. Takže se prakticky nepřibližujeme ke Kanárům. Odpoledne sice začalo foukat, ale přesně proti a slabě.

12. března
Cely den plujeme sem a tam a za točícího se protivětru se snažíme propracovat ve směru na Kanáry. Bilance celodenního úsilí je žalostná! Jen nějakých 30 mil. Nasazujeme směr Afrika a doufáme, že tam nechytneme bouři, ale jen změnu větru. V noci to už vypadá tak, že se buď dáme na ústup zpět nebo se vylodíme někde u Casablanky. Podle předpovědi Petra Ondráčka i zpráv z lodí, které pluly kolem a s nimiž jsme si přes VHF vysílačku povídali, by se měl začít vítr otáčet až na NW. Tak se modlíme, aby to bylo co nejdřív. Nálada v té chvíli není nic moc. Těch 530 mil na Kanáry nám připadá naprosto nepřekonatelných. Mokré oblečení sušíme přes den přímo na těle. Satelitní telefon Motorola sítě IRIDIUM funguje OK, takže telefonujeme s médii a s Petrem Ondráčkem kvůli počasí. Přenos zpráv přes ORBCOMM naopak nechodí nic moc. Zprávy ještě tak přijímáme, ale skoro žádnou nejde odeslat (ani z terminálu ani z notebooku). Vedeme s pevninou sáhodlouhé diskuze, čím to může být (pozn. na řešení situace se intenzívně pracuje - pravděpodobně chyba obsluhy :-))! Dozvídáme se od p. Trezziho (ředitele Motoroly CZ), že IRIDIUM skončí, takže ORBCOMM musí fungovat. Bude to naše jediné spojení s pevninou.

13. března
S úsvitem už skoro vyhlížíme Afriku. Jsme nějakých 35 mil od pobřeží a je naprosté bezvětří. Nálada je kvůli tomu absolutně špatná. Nechce se nám nic!
V noci kolem nás po zrcadlově hladké hladině proplulo pár obchodních lodí. Všechny se sunuly jak přízraky, netečně, tiše a sebejistě. Ještě v 10 hodin nic. Vítr není a my se bojíme, aby si nás nakonec nepřitáhla pevninská bríza. V 11 hodin to začíná foukat. Nejdřív ze západu a slabě, ale postupně i víc ze severu. Že by měl Petr a někteří meteorologové z okolních lodí pravdu? Mělo by prý foukat NW 4-5 Beauforta. Postupně stavíme všechny plachty (dvě spřažené kosatky a hlavní plachtu) na zadoboční vítr a začínáme zase ukrajovat míle ve směru Kanárů! Nejdříve rychlostí 3, 4 a pak chvílemi i 6 a 7 uzlů. Všechno je najednou veselejší. Začínáme na SECTORu uklízet, sušit věci a poprvé se pouštíme do odsolování vody.
To odsolování není vůbec hračka. Věděli jsme sice z papírů, že za hodinu pumpování získáme jen 4,5 litru vody, ale netušili jsme ovšem, jak ta hodina bude "dlouhá a namáhavá". Už si taky začínáme stanovovat jisté návyky. Služby sice zatím nedržíme pravidelně, ale jak jíst, to už začínáme objevovat. Jelikož oba spíme na zadní části paluby, přes noc se moc nevyspíme a doháníme to při prvním sluníčku. Takže pak první jídlo je tzv. Head and Shoulders, tedy snídaně + oběd v jednom. To je po jednom sáčku dehydrované stravy a asi po litru vody s vitamíny. Odpoledne pak postupně jako svačinka 1 instantní polévka, pak 1 Power Bar tyčka, 1 müsli tyčka a večer čínská nudlová polévka. Přes noc pijeme jen teplý čaj z termosky. Tuto skladbu stravy bereme jako dietu s tím, že se dojíme na Kanárech (pokud tam ovšem dorazíme včas). Na Atlantiku si přidáme ještě druhý sáček dehydrované stravy na den.

14. března
Celou noc a dopoledne fouká skvěle. Nějakých 4 B a přímo zezadu. Ráno jsme sundali hlavní plachtu a jedeme čistě na zaďák s roztaženými kosatkami. Šňůrami v lemování plachty z nich lze udělat "pseudospinakrový" tvar a táhnou pěkně. SECTOR se chová na vlnách dobře a z větších vln surfujeme.

15. března
Na SECTORu se už trochu zabydlujeme. Asi hodinu s námi plují delfíni a tak je zkoušíme natáčet. Vítr je tak 3 - 4 B a fouká zezadu. Jedna věc je nám už jasná! Jedním z největších utrpení na palubě bude slané mokro. Stále rozmočená kůže na rukou už pod nehty praská do krve a je horší třeba zabrat pořádně za lano. Jinak je vše OK.

16. března
Vítr je poměrně stabilní NW kolem 3 - 4 B. Přes den svítí slunce, ale je zakryté oparem. Nemá sice haló, ale koukáme na to trochu s nedůvěrou. Odsolujeme vodu, jíme, spíme a Las Palmas se krásně blíží.

17. března
Vítr slábne, ale míle na odometru sympaticky rostou, takže máme dobrou náladu. David uviděl na hladině vody nádherný, barevný měchýř a jen tak, tak, že ho nevylovil. Na poslední chvíli jsem ho zarazil! Byla to Galéra - velmi jedovatá medůza. Provoz lodí kolem nás houstne a jedna veliká výletní loď nás pravděpodobně chtěla trefit, takže jsme museli kličkovat.
K jídlu jsme si toho nevzali mnoho. Šetříme ho na Atlantik a taky chceme "vyhládnout" na Kanárské dobroty! Během dne SECTOR těsně míjí dvě želvy vznášející se líně na hladině. Doufáme, že se s nimi nikdy nesrazíme! Dělá nám starost konec spojení přes IRIDIUM, a to tím spíš, že e-mailování přes ORBCOMM stále vázne. Odesíláme i víc než 10 zpráv denně, ale ty "neodletí" na satelit, ale hromadí se ve frontě čekajíc na odeslání. Je to mrzutá představa, že budeme asi odkázáni jen na tuto komunikaci. Uvidíme.

18. března
Vítr fouká slabě, ale správným směrem. Během noci jsme už viděli záři světel v Las Palmas. Je to krásný pocit být na dosah prvnímu cíli / přístavu. Víme z IRIDIA, že nás v přístavu čekají naše přítelkyně, novináři, televize a zástupci z cestovky FISCHER. Moc se na všechny těšíme. VHFkou voláme na kanále 10 přístavní dispečink a ptáme se na možnost asistence jejich lodi při přistání SECTORu. Na vjezd do přístavu totiž nefouká právě ideální vítr a hlavně manévrování mezi moly jen na plachty není podle nás nejrozumnější! Cena za malou pilotní loďku nás ovšem šokovala natolik (koupili bychom si za to lepší videokameru), že jsme to s díky odmítli.
Naštěstí jsme se spojili telefonicky s Jakubem Červeným, který nás už čekal na molu a poslali jsme ho za Pedrem k TEXACO benzince. Pedro je osobnost přístavu v Las Palmas - nepsaný BIG BOSS a vím o něm z knížky Rudy Krautschnaidera. Měli jsme štěstí a Pedro pro TV štáb "určil" jednoho maníka s lodí, kteří nám vyplouvají naproti. Společně pak vplouváme až do bazénu přístavu L.P., to už i za asistence přístavní policie, která se o SECTOR živě zajímá.
Na molu nás čeká nějakých 15 lidí, vítáme se, líbáme, třeseme rukama, ... a už se těšíme na normální jídlo, postel a sladkou vodu na těle!
SECTOR vzbudil u ostatních jachtařů mírné pozdvižení, přicházejí se podívat, na čem že jsme to připluli a ještě než se stačíme rozkoukat, jsme pozváni na několik "párty" na okolní lodě. Rádi bychom přijali, ale čeká nás pár dní na jihu Gran Canarie a těm dáváme přednost.

19. - 22. března
Jo to byly fantastický dny! Díky cestovce Fischer, paní Kudynové a Petře Papouškové. Díky skvělým novinářům z nichž se stali naši přátelé. Díky přátelům a hlavně díky našim "holčičkám". Krásný ostrov, skvělé jídlo, fajn ubytování a hlavně … člověk se mohl opláchnout konečně sladkou vodou a hlavně oschnout. Takže jsme prali, telefonovali, psali, vyprávěli, spali a …li, -li, -li. 21. března zkoušíme na pláži poprvé větší tažný padák JOJO. Občas nás smýká po písku, ale je skvěle ovladatelný. Postupně si ho zkoušejí všichni.
No a najednou bylo 22. března a všichni odletěli. A na nás to spadlo. Takovej ten zvláštní pocit toho, co je před námi, ne snad strach, spíš smutek! Večer jsme zkoušeli posílat nějaké emaily, ale jediné PC spojené s internetem bylo tak neskutečně pomalé, že jsme to brzy s vzdali.

23. března
Hned ráno jsme jeli do přístavu a začali s přípravou SECTORu na "velký skok". Kontrola elektroinstalace, plováků, všeho pod hladinou i nad ní, … Bilance! Trhlinky v náběžné hraně kýlu a hlavně tři naprasklé drátky v předním rohovém lanku. Kýl vymontováváme a v noci spravujeme epoxydem a páskou. Horší je to s lankem! Vydrží?? Nevíme! Snad ano.

24. března
Ráno pro nás do Maspalomas přijíždí Mercedes. Cestovka FISCHER je fakt super a umí se vytáhnout, ale když řidič vidí kolik toho do naleštěné limuzíny nakládáme nadává jak Ital. S naloženým autem navíc uvázne spodkem o bouli na silnici a to už není k zastavení. V přístavu spěšně vykládáme u mola 9 a ejhle!? SECTOR zmizel!! Pár minut hledáme a nakonec se dozvíme vysvětlení. Španělská TV s námi chystala interview ale potřebovala katamaran v lepší pozici, takže ho přemístili k bóji doprostřed vody. Tím nám dost zkomplikovali nakládání, ale budiž jim odpuštěno.
Celý den pak všechno rovnáme na lodi, znovu kontrolujeme, dofukujeme, mažeme, lepíme, … až do tmy. To už se nám nechce vyplouvat, ale nakonec proč ne! Vždyť při tom všem co je před námi je to fuk. Stopneme si jednoho fajn potápěče a ten nás vytahuje kousek před vjezd do bazénu. Máváme si a v 21 hodin zůstáváme opět sami! Nad Las Palmas blýská ohňostroj (jakoby na naši počest). A jízda opět začíná! Voda cáká, fouká taková 4-5 B, občas letíme 9 kts a za pár hodin už míjíme setmělé pláže na jihu. Ty, kde jsme se ještě před dvěma dny procházeli s přítelkyněmi.

25. března
Nejdříve se plulo skvěle, Gran Canaria mizí z dohledu, ale pak se začal vítr točit, ulehl a nakonec fouká proti. 2x prší. Zprávy přes Orbcomm stále moc nechodí.
Postupně sílí vítr, refujeme ale vlny rostou hodně rychle. Naštěstí, na rozdíl od Gibraltaru, jdou zezadu. V noci nás málem převálcoval ohromný tanker a vyhnuli jsme se mu jen na poslední chvíli. To už rozsvítili reflektory a asi nechápali, jakou ultralodičku potkali na rozbouřeným moři. Také jsme chytili jednu MAXI VLNU. David ji chytil naplno a dostal ránu ráhnem do žeber. Já byl zády k vlně a ve spacáku, takže jsem si "jen" nabral asi 5 litrů. Je třeba se mít na pozoru, protože takováhle vlna by nás spláchla z paluby jako prd!

26. března
Ráno se moře zklidnilo, takže střídavě odpočíváme až do oběda. Máme párky a dehydrato. Pumpujeme vodu a k večeru se zase zdvihají vlny.

27. března
Ráno jsme objevili, že to naprasklé lanko praská dál. Prohazujeme Dynemu z výtahu kosatky za bolatický špagát a Dynemou přes trojbloky odlehčujeme naprasklému lanku. Zvažujeme jestli s tím plout na opravu na Kapverdské ostrovy nebo ne. Máme kvůli tomu hodně mizernou náladu a všechno je navíc mokrý.

28. března
Dnešní den by se dal nazvat "dnem zvláštních zvuků". Od rána posloucháme různé vrzání, klapání, ťukání. Všechno kontrolujeme ale skoro nikdy nepřijdeme na to, odkud ty zvuky vycházejí. Vše se nám pod dojmem toho prvního naprasklýho lanka zdá důležitý a tak asi podléháme mírné paranoie. Orbcomm stále nechodí. Zkoušíme přenastavit komunikátor, ale nepomáhá to, takže vše zase vracíme do původního stavu. Občas nějaká zpráva přijde, ale od nás nejde nic odeslat i když to jsou kratičký texty. Je silná oblačnost, ale neprší.
S Davidem jsme si dnes hodně povídali o životě, o jídle, o ženských, o tom co vlastně chceme dělat dál. Na lanku je stále prasklých "jen" šest drátků, ale cítíme, že to nevydrží věčně.

29. března
K snídani máme vzácné piškoty. Odpoledne lezeme na stěžeň a na přední L lanko dáváme Dynemu. Máme telef. relaci s F1 a Čro. E-maily stále nechodí. Prší!

30. března
Ráno v 9 hodin vidíme na levoboku bouři s blesky, ale naštěstí nás lízne jen větrem a deštěm. V 15 hodin máme na pravoboku velkou dopravní loď, ale na VHF neodpovídá. Poprvé během plavby se kompletně myjeme a měníme oblečení. Několikrát se vedle SECTORu mihne asi 1,5 m dlouhý žralok. Podle předpovědí se na nás řítí něco většího a z nepříznivého směru. Během dne asi máme "halucinace". David slyší štěkat psy, já zase pípat komunikátor i když mlčí a oba skoro celý den slyšíme z jednoho směru hučení motorů. Jak to vzniká netušíme! Před spaním debatujeme o všech možných způsobech poprav… skvělé téma na noc.

31. března
V noci vůbec nefoukalo, bylo absolutní zrcadlo. Nechápu, že oceán může být najednou tak hladký. Jsme rozladění, protože cítíme, že za horizontem se chystá něco hodně neklidného. Chvíle při službě si krátím přemýšlením nad aprílem!

1. dubna
Je apríl. Zase jsme pořádně nalili Ferneta Neptunovi (sami jsme si ani nelízli), ale asi mu to nechutnalo, protože vzápětí se zdvihly velké neuspořádané vlny! Hodně to cáká a absolvujeme dlouhatánské surfové sjezdy z těch větších vln. Apríl na Davida se docela povedl. Po zprávách jsem mu řekl, že se u nás v ČR otočil režim zpátky. To ho docela vzalo!

2. dubna
Levé přední lanko totálně dosloužilo, takže jedeme na lanka z Dynemy. Potkáváme loď Azur s moc fajn radistou. Těsně míjíme jednu hodně tmavou bouři. Letíme se SECTORem jak na tobogánu. Večer zjišťujeme jeden naprasklý pramen na pravém zadním lanku a zase díky chybnému zalisování. Lanko stahujeme krokopáskou a tlakovou hadičkou, aby se prameny neposouvaly proti sobě. Zítra zapleteme přední lanko a Dynemu přetáhneme na záď, tzn., že zase budeme muset na stěžeň. Rozhodujeme se, že plujeme bez zastávky a na Kapverdských ostrovech se pro náhradní lanka nestavíme!

3. dubna
Spravili jsme přední lanko zapletením a jednu Dynemu přenesli na zadní vant. Prší. Vlny jsou opravdu velké, rozhádané a jdou ze severu. Refujeme na minimum plachet a přesto letíme 6 uzlů, takže zvažujeme, že pokud vítr ještě zesílí, hodíme vodní kotvu. Podruhé za celou dobu plavby hvízdá v lanoví! Upluli jsme 130 Nm/24 hod. Odsolovací zařízení už dost teče a dává velmi málo pitné vody. Asi prasklo americké "nezničitelné" těsnění.

4. dubna
Přes den jsme dělali revizi SECTORu. Odzkoušeli jsme i malé odsolovací zařízení - pro případ, že by nás to velké nechalo na holičkách. Přežít jen s tím malým PÚRem by ovšem byly pěkné galeje. Za hodinu pumpování dá cca 1 litr vody a je otázka, kolik během toho člověk vypotí. Nějaké oblečení nám začalo plesnivět, takže ho pereme alespoň ve slané vodě. Večer fouká nějakých 5 Bft, ale vlny jsou hladké. SECTOR lehce klouže a místy máme rychlost 10 uzlů. Padá hodně meteorů a my si s každým přejeme: "Ať doplujeme". Večer je nádherný!! Ve sluchátkách walkmanna jsou nejdříve nervózní rytmy z Pulp Fiction a pak skvělí Rangers (Plavci): "Už vyplouvá loď Jambia… tak nechte mě plout…". Tak snad nás Neptun nechá plout.

5. dubna
Z těch naprasklých lanek už trpíme stihomamem. Ráno jsem totiž objevil, že jsou naprasklá i lanka vedoucí k sálingu. Rozum sice říká, že to není možné, protože tam není namáhání zdaleka tak veliké, ale oči snad chtějí vidět další katastrofu. Teprve když znovu vylezu na stěžeň, vidím, že je vše v pořádku. Zalisovaní lanek na vrcholu stěžně je evidentně provedeno jinak než dole a také tam není prasklý ani jediný pramínek!! Když už jsme kontrolovali vršek SECTORu, šli jsme i pod vodu. Tedy vlastně jenom já. David má panickou hrůzu ze žraloků a asi mě jí taky trochu nakazil, protože během kontroly kýlu, kormidla a plováků se často rozhlížím kolem sebe! Vím sice, že by se tady žádný člověku nebezpečný žralok neměl objevit, ale stejně mi to nedá. David natáčí podvodní kamerou raději z paluby. Zpráva dne: možná pomalu začíná fungovat ORBCOMM. Během pár hodin totiž odešly už celé tři zprávy. Kéž by to tak zůstalo i nadále. Večer jsme překonali hranici 2000 uplutých mil, plujeme slušnou rychlostí a stále pomaličku zrychlujeme. Poprvé za celou plavbu od Kapverd nad sebou vidíme blikat latadlo.

6. dubna
Od rána střídavě prší a mrholí. Ze včerejšího potápění mě rozbolelo ucho a David se gentlemansky ujímá většiny práce na palubě SECTORu. Jsem dost nerudný. Taky se mi po včerejší kontrole nějak nelíbí čep na kormidle. Během dne jsme mj. probírali, jak natočíme "náš dvojGEN" a že bychom to měli stihnout co nejdříve! Co kdyby něco, tak ať alespoň najdou kameru….

7. dubna
K snídani máme piškoty, ale prší, takže to není žádný med. Já jsem dělal úpravu latriny a David vařil oběd. Odpoledne zase pršelo! Já ve stanu psal zprávy a David si vlezl na palubě do žďáráku. K večeru (když přestalo pršet) jsme se pustili do opravy odsolovacího zařízení! Tomu předcházely veliké přípravy, protože kdyby nám něco z toho tentokrát spadlo do vody…. Amíci sice tvrdili, že to odsolovací zařízení je věčné, ale ještě že jsme občas podezřívaví. Nechali jsme si totiž před vyplutím speciálně poslat sadu těsnění a teď bychom bez nich "byli nahraný". Na palubě se našel i potřebný imbus klíček - a pouštíme se do opravy. Uvnitř zařízení to sice vypadá dosti složitě, ale nakonec stačí vyměnit jedno z těch nejpřístupnějších těsnění a je to OK! Jsme "tak trochu" zachráněni. V noci jsme se moc nevyspali! Foukalo hodně přes 6 Bft a často pršelo.

8. dubna
Občas prší, občas svítí slunce. Vlny jsou dost ostré a často surfujeme. Těsně po poledni se SECTOR poprvé mění v ponorku! Projíždíme skrz jednu vlnu a vodu máme do půlky lodi. K večeru se vyjasnilo, měsíc dorůstá a docela svítí a hladina se "vyhladila".

9. dubna neděle
V noci foukalo 5-6Bft, takže při nástupu deště 2x refujeme - ráno sprchlo a celý den chodily mraky (naštěstí už bez deště). Je neděle, k obědu otevíráme drahocennou plechovku párků a k večeři plechovku s tuňákem, obojí je po stále dehydrované stravě příjemným zpestřením. Odpoledne najednou slyšíme pískání a necelých 5 metrů od lodi se vynořuje třímetrové velrybí mládě. Jsme docela nervózní, protože netušíme, kdy a kde se vynoří také jeho rodiče, kteří by si naši přítomnost nemuseli vysvětlovat nejlíp! Nevynořili se!
Zážitek dne - jsme přesně uprostřed Atlantiku = 1000Nm od a k pevnině. SECTOR se činil, upluto 123Nm.

10. dubna pondělí
V noci krásně světélkovalo moře a před přídí nám plulo a svítilo něco většího, ale nebyl to delfín. Ráno sprchlo - pak počasí a vítr OK. Viděli jsme malou velrybu. Po nedělní přestávce odsolujeme celých 12 l pitné vody. Zážitek dne - nesměle, ale přece začíná fungovat spojení přes ORBCOMM a my posílame po 14-ti dnech první zprávy domů. Upluto 108NM.

11. dubna úterý
Dnes byl "ideální den" - počasí super, vlny pozvolné. Ráno přišla zpráva od P. Ondráčka s předpovědí na 4 dny a i ty znějí dobře! Potvrzujeme mu definitivně trasu doplutí na Martinik. Za celý den jsme viděli jen několik ptáků a ryby letící nad hladinou. Je to už 8 dní, co jsme neviděli žádnou loď. Upluto 110NM.

13. dubna čtvrtek
Smolný den - P. Ondráček nás upozornil, že může přijít špatné počasí. A taky že přišlo. Celý den střídavě prší a fouká silný vítr (6-8 Bft). Jedeme jak o závod - za 24 hodin uplujeme 152Nm (náš nový rekord). Ve 21:15 jsme v tom nářezu přišli o kormidlo. Provizorně ho opravujeme (spojujeme spinakrový peň a pádlo) a pokračujeme v boji (a je to mnohem horší než s původním kormidlem).

14. dubna pátek
Zdá se, že jsme nastoupili očistec - noc je bouřlivá. Nespíme, jsme naprosto promočení a z kormidlování vyčerpaní. Přes den sušíme, klimbáme a stále kličkujeme mezi ohromnými zalamujícími se vlnami. Přichází další noc hrůzy. Upluto 131 Nm.

15. dubna sobota
Nasadili jsme režim 3 hod. u kormidla + 1,5 hod. servis a vaření + 1,5 hod. pokus o spánek mezi šplouchanci slané vody. Stále silný vítr a hlavně neskutečné vlny, jsou z více stran a hádají se jak poslanci v parlamentu. Během dne chytáme 2 ohromné vlny (z jedné doslova letíme a druhá zaplavuje zezadu celou loď - přišli jsme o záchranný batoh s EPIRB, malým odsolovacím zařízením, ...). Jsme unaveni, ale bojujeme. Upluto 127 Nm.

16. dubna neděle
Noc je stejná jako předešlé - letíme jak urvaný vagón a SECTOR dostává ohromné rány. Ráno zjišťujeme 2 naprasklá lanka. Refujeme plachty, snižujeme rychlost a snažíme se loď šetřit - snad lanka vydrží zbývajících 289 Nm. Plujeme tak 4 uzly, upluto 121 Nm.

17. dubna pondělí
Ráno nalézáme na palubě snad 20 létajících ryb. U zadního lanka povolily další 2 prameny, takže ho raději ulamujeme a zaplétáme do oka. Přes den jíme, střídáme u kormidla, sušíme se, poklimbáváme a večer ... střídáme se u kormidla (je to makačka). Upluto 96Nm.

18. dubna úterý
Noc byla plná zážitků - nejdříve jsme zažili "malou vlnu tsunami", prostě vlnu, která šla přes všechny ostatní a od L horizontu k P (neumíme si vysvětlit vznik). Pak se zbláznily satelity a GPS, takže jsme najednou pluli rychlostí 145 uzlů a zpátky do Evropy apod. To trvalo tak 2 hodiny. A nakonec mě málem trefila do obličeje létající ryba. Přes den párkrát mokneme. Dáváme SECTOR do pořádku. Dostáváme zprávu, že v zátoce St. Anne kotví česká loď T. Jandy, takže už zbývá jen doplout k J ostrova, "zahnout kolem majáku Ille Cabrit" a podívat se za ním. Pak teprve do Fort de France, kde by nás měli čekat známí a přátelé. Upluto 105Nm a na Martinik zbývá cca 80Nm.

19. dubna středa
V 05:30 UT vidíme světlo severního majáku na Martiniku. Rozednění v 9 hodin = uklízíme SECTOR a stoupáme k jižnímu majáku Ille Cabrit - dál pak k St. Anne a přístavu Le Marine. VHF vysílačkou s spojujeme s jihočeským katamaránem, který nám vyplouvá asi 2 míle naproti. Spolu pak plujeme do Le Marine a v 13 hodin 19. dubna, po 26 dnech plavby z Kanárských ostrovů přistáváme na pláži. Loď i naše plavba vzbuzují okamžitě velký zájem a hned domlouváme na druhý den natáčení s francouzskou TV. V marině nás čekají naši známí a štáb České televize. Jsme spokojeni, vlastně šťastni a unaveni - poslední noci jsme moc nenaspali a ještě dnes nenaspíme, celou místní noc (u nás den) budou volat z ČR novináři, rozhlasy, televize, což je ovsem dobře - rádi se podělíme o tu spoustu zážitků, kterou si vezeme z oceánu a o zásady, které nám Neptun nemilosrdně vtloukal do hlavy.

Oficiání tisková zpráva o doplutí
Ve středu dne 19.dubna 2000 v 13 hodin úspěšně dokončil ultralehký katamarán SECTOR svoji extrémní přeplavbu Atlantiku. Po 33 dnech na moři a po uplutí 3600 Nm (1 námořní míle = 1,85km, tzn. 6700 km) přistála posádka Martin Ducháč a David Křížek s lodí vážící necelých 230kg na karibském ostrove Martinik v přístavu Le Marine. Plavba byla náročná s řadou kritických momentů. Téměř nevyhnutelná srážka s tankerem, naprasklá lanka konstrukce, vadné těsnění u odsolovacího zařízení. Nejvážnějším však bylo v bouři, 600 mil před cílem, zlomené kormidlo. Posádka však nepodlehla beznaději a po provizorní opravě, kdy nahradila kormidlo spinakrovým pněm a pádlem, svou plavbu dokončila prakticky nezměněnou rychlostí. Stálo je to šest dní a nocí bez spánku, s vypětím všech sil. Právem se tak jako první Češi zařadili do (SECTOR) NO LIMITS týmu, tedy mezi nejextrémnější sportovce světa! Přátelé, kteří přiletěli uvítat Martina a Davida na Martinik, tak mohli v opálených tvářích číst nejen vyčerpání, ale i radost z úspěšného pokusu. Ihned po doplutí se čeští námořníci a jejich plavidlo stali středem zájmu ostatních jachtařů, turistů i francouzských médií. Na jejich návrat do Čech se můžeme těšit již příští týden.

Martin Ducháč