Sector - No Limits     No Limits Team

Sector - No Limits

     Život bez limitu - NO LIMITS

     Dokázat něco, co nikdo jiný přede mnou nedokázal! Pro někoho součást snů, pro druhého reálná výzva, kvůli které stojí za to riskovat vše, včetně vlastního života. Období od dvacátého roku výš se dá strávit různě. Přičinlivým budováním kariéry, plozením dětí, šetřením peněz, či naopak bezstarostným utrácením. Málokdo bude zřejmě dělat všechno proto, aby si vymezený čas pobytu na světě nějak podstatně zkrátil. Jsou však i tací "jedinci", kterým se "dráždění" osudu stalo téměř drogou stejně jako patřičná dávka adrenalinu napumpovaná v tu správnou chvíli do žil. Skákají na padáku, vrhají se z útesů, potápějí se bez přístrojů ...
     Přesně jako elitní členové týmu NO LIMITS (Centrum bez hranic) - volného mezinárodního sdružení pod patronací výrobce známých švýcarských hodinek Sector.
     Jak říká Tori Murden, člen týmu NO LIMITS, připravující se na převeslování Atlantického oceánu: "Ve světě dobrodružství a expedic není prostě nic lepšího než Sectory. Jsou totiž vyráběny se stejnou filosofií, jakou používáme i my, NO LIMITS. Nic nemá přesné hranice, zejména lidské možnosti."
     Aby bylo jasno, členové klubu nejsou žádní bezhlaví hazardéři, kteří jak vidí propast, už k ní radostně chvátají.
     Jejich výkony, posouvající lidská měřítka zase někam výš, dál a hloub, jsou výsledkem pečlivých příprav a dlouhodobého tréninku. Kousky na hranici lidských možností - na sněhu, ve vodě, v ledových vodopádech, korytech horských řek, ve výšce 10.000 metrů i hlubinách oceánu, prostě v naprosto extrémních a jedinečných podmínkách - testují kromě lidské odvahy i odolnost "švýcarů" Sector, které mají tito borci na zápěstí. Ostatně ne náhodou to byl právě ten kousek přesně opracovaného kovu, který dotyčnému pomáhal přežít a udržel ho v reálných časových a prostorových dimenzích tohoto světa.
     Překročení těchto dimenzí v okamžiku překonání strachu v nejvyšším stupni rizika a hazardu může znamenat i smrt. Členové klubu NO LIMITS ji mají takřka neustále v patách a ona si také čas od času vybírá svoji daň. Že to Patricka de Gayardona, prvního člověka, který "přeletěl" z jednoho letadla do druhého, postihlo při banálním seskoku, jakých za svůj život absolvoval tisíce, je skutečně k vzteku. To si vynálezce "nebeského surfingu", jeden z nejvýznamnějších sportovních parašutistů v historii a pokořitel kilometr vysokého vodopádu v Salto Angel ve Venezuele, skutečně nezasloužil... Ale už v tuto chvíli má "Super Patrick" řadu následovníků. Jen tak namátkou - kajakář Shaun Baker skákající z dvacetimetrových vodopádů, badatel Borge Ousland, první sólo dobyvatel severního i jižního pólu, Mike Horn, který svou cestou po Amazonce spojil dva největší světové oceány, potápěč Umberto Pelizzari, držitel hlubinného rekordu bez použití kyslíkového přístroje (131 metrů). Také oni zařadili touhu dobývat možné i nemožné sportovní rekordy často s nasazením veškerého zbytku sil mezi své nejdůležitější životní cíle. Sdružení NO LIMITS samozřejmě není limitováno ani hranicemi.
     Pokud i vy máte ambice stát se členem týmu, ozvěte se firmě Klenoty Aurum, telefonní spojení 02 / 684 88 79, která u nás Sectory zastupuje. Váš projekt dobytí nějakého sportovního rekordu posoudí ve švýcarské centrále a kdoví, možná i vaše jméno bude figurovat mezi vyvolenými ...

No Limits Team

     Barbara Brighetti

     Ke skupině odvážlivců, Team No Limits, se připojila nová členka Barbara Brighetti. Profesí parašutistka, specialistka na volný pád (tj. seskok s opožděným otevřením padáku).
     Barbařin příchod posílil ženskou část Sector Teamu, kterou už představuje jiná žena "bez hranic" - devětadvacetiletá francouzská horolezkyně Chantal Maudit. Ta se právě loni vrátila ze dvou výstupů na himalájské osmitisícovky.
     I ženy sehrávají důležitou úlohu ve všeobecném zápasu o to, jak překročit hranice lidských možností. Překonávání zdánlivě nemožného není výlučně mužskou záležitostí. Barbara, stejně jako Chantal, je ztělesněním postoje, který nepřipouští jakékoliv omezování, ani rozdíly mezi pohlavími. Poté, co firma Sector začala sponzorovat aktivity světové rekordmanky v potápění bez kyslíkového přístroje Angely Brandinové, bylo jasné, že do týmu přibudou další vynikající ženy.
     Mladá a nadšená Barbara provozuje snad všechny druhy sportu. Pochází z exotického prostředí Afriky, kde její rodiče pracovali v oblasti turistiky. Na první pohled vypadá jako dívka, která strávila celý svůj dosavadní život v Kalifornii. Ve skutečnosti má italský pas. Její cestovatelská vášeň pramení ze zvědavosti a lásky k životu, s čímž se nijak netají.
     Jejím aktuálním cílem je stát se první ženou na světě, která uskuteční seskok z výšky 10.000 metrů volným pádem a bez dýchacího přístroje.
     "Jsem vděčná firmě SECTOR za podporu. Dává mi tím šanci zaplnit určitou mezeru v seznamu mých výkonů. Patrně žádná žena nezkusila něco podobného. 10 000 m je teprve začátek - u toho se nezastavím. V parašutizmu jsou snad rozdíly mezi pohlavími méně důležité než v jiných sportovních disciplínách. V každém případě si myslím, že mám předpoklady k tomu, abych se v budoucnu ještě zlepšila."
     Po měsících tréninku a týdnech horečných příprav se Barbara Brighettová, se stala novou členkou kosmopolitního Sector Teamu, který loni seskočil z úžasné výšky 11.700 metrů. Barbara se o svůj rekord pokusí ve vzdušném prostoru nad letištěm Castenedolo poblíž severoitalského města Brescie. Skočí do prázdna z jednomotorového letadla Pilatus, aby tak dosáhla cíle, který si stanovila.
     Podle Barbařina prohlášení rychlost volného pádu přesáhne 350 km/h a podle předpokladu bude muset zadržet dech po dobu 35-40 vteřin při volném pádu dlouhém 4000 m, než dosáhne výšky 6.000 metrů, kde se dá dýchat.
     Téměř každý den musí Barbara podstoupit všechny nezbytné lékařské testy a intenzivní trénink, jehož součástí jsou gymnastika, jóga, zdravá výživa, cyklistika a seskoky. Zkrátka vše pro to, aby byla připravena na svůj pokus stát se první ženou, která seskočí z výšky 10 000 m bez použití dýchacího přístroje.

     Shaun Baker

     Kdyby nebylo o Shaunovi obecně známo, že je rodilým Angličanem, mohl by být stejně tak považován za Eskymáka. Shaun má lásku k vodě a ke kajaku v krvi už od dětství. Již ve svých 16 letech vedl svoji první vodáckou expedici. V mládí opustil Skotsko a přesídlil do jižního Walesu, který je bohatý na divoké řeky s peřejemi, jež nemají v Británii srovnání. Na rozdíl od Eskymáků, kteří pro stavbu svých lodí používají tulení kůži, Shaun Baker využívá nejnovější materiály, jako jsou skelná vlákna, polyuretan a další vynálezy "nadčasové plastové civilizace."
     S využitím těchto moderních materiálů a technologií Shaun zdolává ve své lodi bouřlivé vody, ostré peřeje a vodopády, které do dnešních dnů nikdo jiný nepokořil. Jeho jedinečná technika jízdy dovoluje překonávat vodní masy, jejichž zdolání se zdá být nemožné na jakémkoli typu plavidla, kajak nevyjímaje. Když se Baker stal v roce 1990 světovým šampiónem v soutěži Kajak Rodeo, opustil svět závodů a soutěží a zaměřil se v rámci hnutí NO LIMITS na senzační ojedinělé výkony. Poté co zdolal všechny waleské řeky včetně jejich vodopádů, postavil se tváří v tvář alpským peřejím.
     První pokusy v těchto extrémních podmínkách byly krušné. Mimořádně studená voda, vytékající přímo z ledovců z výšek více než 4000 m nad mořem. Své alpské pokusy začal Shaun vodopádem Sermenza, příkrým přírodním zlomem, o jehož zdolání se před Shaunem nikdo nikdy nepokusil z jednoduchého důvodu - dosud žádný kajakář si asi nepřipustil, že je možno tento vodopád zdolat. Baker se důkladně připravil a vrhl se svou lodí do vodopádu Sermenza a po 18metrovém skoku plném nárazu do okolních skal, dopadl tvrdě na dno - ale živ a nezraněn.
     Po vodopádu Sermenza Baker zdolává i peřeje Sorba s celkovým převýšením 50 metrů a peřeje s klasifikací obtížnosti 7. I zde byl Shaun prvním člověkem, který kdy projel tyto slapy. "Když jsem viděl poprvé peřeje této velikosti, neptal jsem se sám sebe, zda jsem já schopen je zdolat, ale zdali můj kajak vydrží ten pokus. Jestliže pokus dopadne dobře, budu vědět jistě, že se mohu na svou loď spolehnout, že kajak uřídím. Samozřejmě před tím, než vyrazím, prověřím tento problém tak zblízka, jak ještě nikdo jiný přede mnou."
     Jedna z úrovní peřejí Seremenza představuje vodopád vysoký 17 metrů. Po celou jeho výšku proudy vody bičují okolí skály. Volný pád lodě pak končí v malém prostoru hlubokém pouze jeden metr. V další části se nachází točící se proudy, které připomínají pohonné kolo obrovského motoru. Na první pohled se zdá, že loď nemůže proplout tento vodní buben bez zvrhnutí. Seremenza končí dalším velice nebezpečným vodopádem. Ve snaze vyhnout se této smrtelné pasti se Shaun rozhodl v tomto místě ukončit svůj pokus. Proto budou v tomto místě natažena mezi oběma břehy lana, která by měla další pohyb kajaku zastavit.
     " Pokud už se rozhodnete podstoupit takový pokus, nesmíte myslet na případnou nehodu, která by se mohla stát. Nebezpečí existuje, jsem si toho vědom. Ale použitá technologie je ohromnou podporou. Zdolání takového vodopádu, jako je Sermenza, by nebylo ještě před několika lety možné, protože loď vyrobená z tehdy známých materiálů, by se rozbila o skály na kusy. Dnes používané kompozitní materiály mi dávají jistotu, že při jakkoliv silném nárazu zůstane kajak v celku, a že mně poskytne ochranu, jak nejlépe je za dané situace možné."
     Znalost rezerv a jim podobných bezpečnostních aspektů předznamenává i rozšíření působnosti Shauna Bakera, to znamená, že spolupracuje jako bezpečnostní konzultant s výrobci lodí a dalšího vodáckého vybavení. I proto je vodáckým instruktorem mnoha mladých sportovců, které školí nejen ve sportovní oblasti, ale i jako odborník na vodácké záchranné operace.

     Borge Ousland

     Je 8. listopadu 1995, kdy vrcholí jaro na jížní polokouli. Borge Ousland, 33 letý Nor, bývalý hlubinný potápěč z naftařské plošiny v Severním moři a polární výzkumník stojí na Barknerově ostrově ve Weddellově moři poblíž antarktické pevniny. Před ním se rozprostírá moře, které odděluje a zároveň spojuje s pevninou silný ledovcový příkrov. Borge zaklapuje boty do vázání na svých lyžích. Napojuje popruhy polárních saní, které nesou 150 kilogramů jídla, oblečení, přístrojů, léků a dalšího vybavení na svá bedra, která jsou navíc zatížena dalšími 32ti kily výstroje ve speciálně konstruovaném vaku. Připravuje k použití speciální klouzavý padák SECTOR, který ve vhodném terénu použije jako plachtu a který bude, kromě lidské síly, jediným podpůrným "motorem" na jeho cestě. Kontroluje nastavení základních údajů a času na svých hodinkách SECTOR SGE 800, které ho budou udržovat po celou dobu cesty v reálném čase. To je vše, co potřebuje ke splnění svého úkolu.
     Sám, bez jakékoli vnější pomoci, a bez spojení s vnějším světem, vyjma případů nutné potřeby anebo nebezpečí; vydává se napříč kontinentem, aby po strastiplné cestě překročil nejjižnější bod planety Země a pokračovat až do americké antarktické základny McMurdo.
     Ousland se rozhodl realizovat svůj bláznivý sen o sólo přechodu Antarktidy bez podpory doprovodné expedice, protože chtěl posunout hranice svých vlastních fyzických a duševních schopností. Pro Borga byla tato výprava něco víc, než jen "přejít" napříč kontinentem. Ač se nám může zdát, že na konci 20. století již na planetě neexistují "bílá místa" , Borge dokázal opak. Tuto cestu pojal také jako svůj přínos pro hledání dobrodružství, které stále leží vedle nás. Stačí je pozvednout, zvážit a uskutečnit. Pouze tímto způsobem můžeme vyzývat a zdolávat hranice lidských možností a objevovat zatím nepoznané a překonávat dosud nepřekonané. O to více je třeba obdivovat pokoru, s jakou Borge Ousland přistupuje ke svým mimořádným výkonům: "Právě v dnešní době je velice důležité být v harmonii s přírodou, být přírodě co nejblíže. A to nejen pro mě samotného nebo pro tuto expedic, ale všeobecně pro každého. Ponořit se hluboko do lůna přírody, milovat ji a respektovat se vším, co k ní patří, to je základ úspěchu."

     Mike Horn

     Na své cestě napříč jihoamerickým kontinentem strávil 171 dnů. Absolvoval vysokohorský přechod hřebene And, let klouzavým padákem k pramenům řeky Apurimac a odtud více než sedm tisíc kilometrů vodní cesty Amazonkou. Mike Horn je dalším ze členů týmu No limits, sponzorovaného společností Sector. Svoji cestu "bez limitu" zahájil na pobřeží Tichého oceánu na pláži Canama 10. srpna 1997. Nejdříve vystoupal kamenitými pěšinami do výše 5.822 metrů a po dvou týdnech na Mt. Misimi - nejvyšší bod své cesty. Odtud skočil padákem, aby překonal 2.000 výškových metrů, tentokrát směrem dolů. V tomto bodě nastal první kritický moment - bylo nutné zorientovat se v neznámém terénu a vyhledat ten správný vodní tok. Nebylo to jednoduché, protože i ve specializovaných geografických kruzích existují různé teorie pro označení potoka, respektive říčky, která by byla hodnověrným prvopočátkem Amazonky. Mike musel ujít více než šest set kilometrů, než ji našel. To bylo v první polovině listopadu.
     Dne 23. listopadu se díky nesmírné rychlosti vodního proudu dostal k městu San Francisco. V těchto místech teče řeka mírněji, ale přírodní nebezpečí vystřídaly nástrahy místních obyvatel.
     V takzvané červené zóně, kde sídlí domorodé indiánské bojové kmeny a skupiny drogové mafie, byl Mike Horn zajat Indiány. Předtím stačil vyslat rádiové SOS, takže za několik dní byl osvobozen záchranným týmem v helikoptéře, ale 30. listopadu ho zastavuje peruánská vojenská hlídka. Po propuštění raději pro pokračování cesty zvolil vodní hladinu. Hydrospeed podložil několika větvemi, které plavidlo udržovaly ve správné poloze, a koncem roku dosáhl úrovně měst Iquitos a Tabatinga. Od Tabatingy do do Manausu spal Mike Horn mnoho nocí uprostřed řeky a nechal se unášet proudem vstříc Atlantskému oceánu. Zhruba 1.500 kilometrů před ústím do oceánu kombinoval plavbu v závěsu za hydrospeedem s indiánskou kánoí, 28. ledna proťal Mike Horn pomyslnou cílovou pásku řeky Amazonky a dosáhl po 171 dnech slané vody Atlantiku.